Pod nohama se píše dějepis
Dlažba, prkenná prkna, socialistické lino nebo dnešní SPC vinyl. Podlaha je němý svědek každé epochy. Pojďme se podívat, po čem se šlapalo na českém území od pradávna až po dnešek.
Zemité počátky (pravěk a raný středověk)
Nejstarší podlaha nepotřebovala žádného řemeslníka. Stačila udusaná hlína, občas posypaná pískem, slámou nebo větvičkami, které trochu tlumily chlad a vlhkost stoupající ze země. Takový povrch byl sice primitivní, ale funkční. Chránil nohy před zemním chladem a šel snadno opravit: stačilo přidat novou vrstvu hlíny a znovu udusat.
V Čechách a na Moravě se tento způsob udržel překvapivě dlouho, a to i v prostých vesnických staveních. Kamenná nebo cihlová dlažba se začala prosazovat teprve tam, kde bylo dost peněz i zručných kameníků, tedy v kostelech, palácích a domech bohatých měšťanů středověkých měst jako Praha, Brno nebo Kutná Hora.
Trendy dneška: Beton
Surový beton a betonové dekory se vrátily jako symbol industriálního stylu. Moderní SPC a vinylové podlahy s betononým motivem dokonale napodobují neupravenou plochu bez práce s hmotou. Minimalistický interiér si oblíbil právě tuto estetiku "holé podlahy", tentokrát ale s podlahovým vytápěním pod ní.
Dřevo přichází ke slovu (středověk a renesance)
Se stavbou roubených a hrázděných domů přišla na scénu prkna. Ze středu silného kmene jehličnanu, smrku, jedle nebo borovice, se ručně vyřezala co nejširší fošna. Taková prkna se kladla napříč místností na úzké nosníky zvané polštáře, přibíjela se hřebíky nebo jednoduše spočívala volně. Spáry se sice nedaly zcela utěsnit, ale dřevo přineslo teplo, které hlína nikdy poskytnout nemohla.
V druhém patře patricijského domu nebo na hradě se dalo šlapat po širokých dubových fošnách, zatímco dole v komoře nebo v kuchyni vládla dál hlína nebo dlažba. Podlaha dávala najevo sociální status ještě dřív, než člověk otevřel ústa.
Trendy dneška: Dřevo
Wide plank, tedy podlahy ze širokých lamel, jsou vrcholem současné dřevěné módy. Čím širší prkno, tím "rustikálnější" a exkluzivnější charakter. Dnes jsou dostupné i ve vinylu nebo laminátu, kde dokonale imitují staré fošnové podlahy včetně nepravidelné textury a jemné nedokonalosti letokruhů.
Parkety dobývají zámky (baroko, 17.–18. století)
Slovo parketa pochází ze starého francouzského slova parchet, zdrobněliny výrazu pro "malý uzavřený prostor". A právě Francie 17. století rozjela parketovou revoluci, která se postupně dostala i do Čech. V roce 1684 se v Paříži začaly vyrábět takzvané parkety de Versailles, velké čtverce skládané z ručně vyřezávaných kousků tvrdého dřeva do geometrických vzorů, zdánlivě trojrozměrných. Mořené dřevo, barevné kazety z exotických dřevin, vzory rybí kosti nebo šachovnice: to vše se stalo symbolem kultivovaného šlechtického bydlení.
Na česká barokní zámecká sídla tato móda dorazila s určitým zpožděním, ale o to okázaleji. Nádherné parketové podlahy v reprezentačních sálech zámků po celých Čechách a Moravě existují dodnes a jsou dokladem mimořádné řemeslné zdatnosti. Chudí měli dál smrkové prkno, bohatí se mohli chlubit složitými vzory z dubu, ořechu nebo třešně. Podlaha jako společenský manifest zůstávala neměnným pravidlem.
Trendy dneška: Parkety
Vzor rybí kosti (herringbone) prožívá mimořádnou renesanci. Vinylové SPC podlahy v tomto uspořádání jsou jedním z největších hitů roku 2025, protože nabízejí barokní vizuální dojem za zlomek ceny klasických parket a s nulovou náročností na údržbu. Geometrické vzory, které šlechtici platili zlatem, jsou dnes dostupné každému.
Průmysl a první republika (19. stol., 1918–1938)
Průmyslová revoluce přinesla tovární výrobu parket, čímž se tato krytina vůbec poprvé stala dostupnou pro střední třídu. Parketáři se jako profese etablovali a v druhé polovině 19. století se vzor rybí kosti stal symbolem slušného měšťanského bytu. Parkety se brousily, mořily pryskyřicí a navrchu naleštily voskem, na čemž se podíleli sluhové a domácí personál.
Za první republiky se do Čech dostalo také linoleum, přírodní podlahová krytina ze lněného oleje, korkové moučky a juty, vynalezená v Anglii už v roce 1844. Bylo praktické, snadno omyvatelné a ve větší míře se uplatňovalo v kuchyních, koupelnách a veřejných prostorách. Prvorepublikové meziválečné bytové domy, například ty z pražského Dejvic nebo brněnské funkcionalistické stavby, kombinovaly parkety v obytných místnostech s linoem v provozním zázemí.
Trendy dneška: Linoleum
Přírodní linoleum (dnes nejznámější jako Marmoleum značky Forbo) zažívá comeback jako ekologická alternativa. Zdravotně nezávadné, antibakteriální, šetrné k životnímu prostředí. V době, kdy zákazníci vyžadují certifikace a nízké emise, je původní přírodní linoleum najednou opět moderní. Paradoxně je dnes vzácnější a dražší než PVC, které ho kdysi nahradilo.
Socialismus a éra lina (1948–1989)
Nástup socialismu přinesl do bytové výstavby nový étos: rychle, levně, pro všechny. Panelové domy rostly jako houby po dešti a v letech 1958 až 1990 bylo na území dnešní České republiky postaveno přes 1,1 milionu panelových bytů. Přírodní linoleum bylo pro socialistické podniky příliš drahé a těžko dostupné. Řešení přišlo z chemického průmyslu: PVC podlahovina, ohebná a levná syntetická náhražka, která se záhy v hovorové mluvě přezdila prostě "lino".
Bytové jádro v paneláku bylo standardně vybaveno PVC povrchovou krytinou v šíři 1,5 metru, které se musely lepit a spojovat. Výběr dekorů byl mizivý: několik opakujících se vzorů v béžové, hnědé nebo šedé. Nový nájemník byt přebíral zpravidla s tím, co v něm bylo. Časem lino tvrdlo, praskalo, odlepovalo se od podkladu, a spoje se stávaly místem, kde se hromadila vlhkost a plíseň. V obývácích a ložnicích se naopak zachovaly parkety, byť většinou v jednodušším provedení než předválečné.
Vedle parket a PVC se v normalizačních bytech "husákovského typu 3+1" uplatnily vzorované tapety a sériový nábytek, jenž dohromady tvořil unifikovaný vizuální jazyk doby. Byt vypadal všude stejně, protože prostě jinak nešlo.
Trendy dneška: PVC podlahy
Moderní PVC podlahy jsou přímými nástupci onoho socialistického lina, ale po technické stránce jde o zcela jiný produkt. Dnešní vinylové krytiny jsou bez ftalátů, v šíři 2 až 5 metrů, s přesvědčivými dekory dřeva i kamene a s certifikáty zdravotní nezávadnosti. Stigma "levné panelákoviny" definitivně zmizelo.
Laminát a svoboda volby (90. léta, přelom tisíciletí)
Po roce 1989 přišlo na český trh to, co zbytek Evropy znal už léta: laminátové podlahy. Tenká vrstva fototisku napodobující dřevo, chráněná tvrzenou povrchovou vrstvou, nabídla lidem vizuální efekt parket za dostupnou cenu. Laminát se stal fenoménem devadesátých let a prvního desetiletí 21. století: tisíce českých bytů se dočkaly "renovace" jednoduše přiklopením laminátu přes staré lino nebo starší parkety.
Jenomže laminát neodpouštěl: vlhkost ho ničila, bublal, nešel opravit, a po pár letech byl potřeba zcela nový. Přesto ho mnozí milují dodnes, a to především pro snadnou pokládku svépomocí a obrovský výběr dekorů i formátů.
Trendy dneška: Laminátové podlahy
Laminát zůstává na trhu, ale stále více ustupuje rigidnímu vinylu (SPC). Jejich hlavní souboj se odehrává v kategorii "dostupná podlaha s dobrým vzhledem". SPC vítězí odolností vůči vodě a vyšší trvanlivostí. V roce 2025 výrazně roste obliba širokých lamel XXL formátu v matném provedení, které vizuálně zvětšují prostor a neschovávají šmouhy.
Současnost (od roku 2020)
Nikdy v historii nebylo na výběr tolik. Masivní dřevo, třívrstvé parkety, laminát, rigidní vinyl SPC, přírodní korek, bambus, keramika, velkoformátové dlaždice nebo epoxidové stěrky: každý povrch má svou komunitu fanoušků a své opodstatnění. Barvy sezóny 2025 a 2026 se stáčejí k teplým zemitým tónům, inspirovaným kávou, pískem a medem. Matné povrchy vytlačují lesk, strukturované textury přebírají holý tisk.
Ekologie se stala skutečným argumentem, nikoli jen marketingovým sloganem. Certifikáty nízké emise, recyklovaný obsah, dlouhá životnost bez nutnosti výměny: tato kritéria vstupují do nákupního rozhodování stále více. Podlaha od pravěké udusané hlíny přes barokní parketový sál až po dnešní SPC lamelu ušla obrovský kus cesty. A přece nás všechna ta staletí spojuje totéž: šlapeme po tom, co vypovídá, kdo jsme a jak žijeme.
